Historie i současný osud skokanským můstků v okolí Dvora Králové

FOTOGALERIE - Historie lyžování na Královédvorsku

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Historie skoku ve světě

Již v roce 1814 dokázal Olaf Rye z Telemarku skočit devět a půl metru. První závod ve skoku se konal v roce 1843 v Tromsö. V roce 1868 skočil Sondre Norheim v Telemarku 19,5 metru. V Dolních Štěpanicích v zimě roku 1896 vedl norský skokan Hagbarth Steffens čtyřdenní kurs. Konaly se tu 21.února 1897 první mezinárodní závody a druhé mistrovství zemí koruny české. Na pořadu byl také skok na lyžích.

Úplně první skokanské můstky vedly k nutnosti stanovení norem

Od roku 1897 zařadili organizátoři do propozic soutěží i skok na lyžích. Můstky byly z počátku s velmi jednoduchou konstrukcí odrazového stolu. S rozvojem skoku na lyžích je úzce spjata konstrukce a stavba skokanských můstků zatímco v roce 1902 v Černém Dole se organizátoři spokojili s kupkou hnoje s vrstvou sněhu, později s prodlužováním délky skoku se zřizovaly s dřevěnou přenosnou konstrukcí, později se stabilní konstrukcí.  V roce 1936 byla ustavena skokanská komise FIS, která na základě propočtů švýcarského inženýra Straumanna stanovila pevná pravidla - normy můstků.

Rok 1914 závody ve Vysokém nad JizerouNa posledním předválečném mistrovství svazu lyžařů ve Vysokém nad Jizerou se skákalo na můstku, který měl dřevěnou nájezdovou věž 180 cm vysokou, doskočiště bylo z lešení, prken a sněhového náspu. Největší délka skoku byla 23 metrů. Hlavními kriterii při hodnocení skoku byla délka a doskok – s pádem, bez pádu. První skutečný můstek („šance“) byl postaven 1923 v Harrachově.

V roce 1913 vítězí Karel Jarolímek v závodě sdruženém na Špičáku na Šumavě.

První skoky na Zvičině

Karel Jarolímek skáče Pod ZvičinouV roce 1915 předvádí Pod Zvičinou skoky norský královský nadporučík Oestgaard, to ještě na sněhovém můstku.

Hotelier Jan Hetfleisch zafinancoval 1915 stavbu můstku již s dřevěnou nájezdovou věží, dovolující skoky do 20 metrů

Původní Jarolímkův můstek pod Kozlem postavený v roce 1923Od roku 1920, kdy Karel Jarolímek ukončil závodnickou kariéru, se začínají objevovat lyžařské skokanské můstky na mnoha místech již s nájezdovými věžemi a upravovanými doskočišti. V roce 1923 snad z podnětu hoteliéra Hetfleische se staví můstek na úbočí vrchu Kozel, říkalo se mu velký můstek na rozdíl od malého, postaveného na svahu Pod Zvičinou. Od hoteliéra Hetfleische koupil SKDK pozemek o výměře 7000 m². Arch Jarolímek zpracoval projekt  a stavbu můstku také sám (!) financoval. Náklady mu pak SKDK splácel. Celkové náklady na můstek byly 30 000 Kč. Dřevo ze svého lesa údajně poskytl zdarma hoteliér Hetfleisch. Na veřejných závodech pod Kozlem v sezoně 1928/29 předvedl své výjimečné skokanské umění Sigmund Ruud. Skoky 43 a 44 m předčil čs. skokanskou špičku Tryznu a Vondráka o 12 metrů (výkon nutno brát s vědomím používání „kratších metrů“ pro zvýšení atraktivity 80cm = 1m).

Zvičinský pohár

Závody pod Kozlem v padesátých letech 20.století. Na tribuně rozhodčích arch. Karel JarolímekVýkonnost závodníků se zvyšovala, délka skoků se prodlužovala. Arch. Jarolímek zpracovává projekt a v roce 1936 řídí přestavbu můstku umožňující skoky až 50 metrů. Znamenalo to značné terénní úpravy. Pro zmenšení náročnosti na zemní práce byl buben můstku proveden z kulatiny na způsob haťového povrchu. Po roce 1945 byl na můstku pořádán „Zvičinský pohár“ jehož se účastnila skokanská špička, včetně Zdenka Remzy pozdějšího trenéra naší skokanské elity, které se říkalo „Remzaboys“. V padesátých letech na můstku členové ÚDA předváděli  pro diváky podívanou ve formě dvojskoků i trojskoků (Zbyněk Horník, Zdenek Ponikelský, Zdenek Voňka). Velmi dobrým skokanem byl Ladislav Kraus a Zdenek Doležal, kteří se na závodech střídali v lepších výkonech.  

Na mezinárodních závodech 12.března 1950 o „Pohár kongresového můstku“ v Harrachově byl Z. Doležal 14., V. Kraus 20. Na krajském přeboru v Bílé Třemešné 1949 byl V. Kraus 3. Z. Doležal v kategorii mladších mužů byl druhý v závodě sdruženém. K tomuto krajskému přeboru Rudé právo 28. ledna uvedlo: V sobotu byly přebory slavnostně zahájeny nástupem závodníků, hymnami a vztyčením vlajky. Dnes se s tímto ceremoniálem setkáváme jen na velkých mezinárodních akcích.

Parta skokanů z Bílé Třemešné - Jaroslav Žižka (4), Karel Paulus (32), Zbyněk Horník (22), Zdenek Ponikelský (25). Zdenek Voňka (19) z Dolní BrusniceSkokanský můstek pod Kozlem

V. Kraus měl na můstku pod Kozlem krkolomný pád. Vinou špatně upraveného odrazového stolu můstku dopadl mimo doskočiště do hlubokého sněhu. Musel být dopraven do nemocnice. Zlomeniny nebyly, pouze pohmožděniny po celém těle.

Vzhledem k tomu, že se neprováděla údržba dřevěné konstrukce, došlo ke kuriózní události. Buben byl již natolik povětrností nahlodán, že Rudolf Šmíd, syn třemešenského hoteliéra se při doskoku propadl. Naštěstí bez zranění. Na základě této události se můstek koncem padesátých let (1957/58 ?) dočkal výměny dřevěných konstrukcí na věži opět z kulatiny. Dřevěný buben byl nahrazen nasypáním zeminy. Vývoj nelze zastavit a tak i můstek svými parametry přestal vyhovovat požadavkům doby. Koncem šedesátých let se můstek dočkal generální rekonstrukce.

Rekonstukce obou můstků

Skupina závodníků žákovské kategorie Pod Zvičinou u zrekonstruovaného můstku se svými trenéry Krebsem, Vondroušem a šéftrenérem Vl. Hronešem.V sedmdesátých letech se vytvořilo družstvo mladých skokanů pod vedením trenéra Vlastimila Hroneše a tak bylo nutné přistoupit k rekonstrukci můstku a to jak Pod Zvičinou, tak i na Kozlu. Trutnovák Ing. Josef Čermák zpracoval projekt rekonstrukce můstků.

Pod Zvičinou byla v roce 1974 z iniciativy V. Hroneše stržena stará dřevěná konstrukce věže a postavena ocelová nájezdová věž, ve spodním oblouku doskočiště byly provedeny zemní práce, takže můstek dovoloval skoky do 25 metrů. Z trutnovského nevyužívaného můstku byla sejmuta umělá hmota a instalována na můstek v roce 1978. Realizaci provedli většinou brigádnicky členové skokanského družstva a trenéři. K můstku byla přivedena elektřina a osazeno čerpadlo čerpající vodu z koupaliště na kropení umělé hmoty na nájezdu a doskočišti. Ti nejmenší měli k dispozici můstek s přírodním nájezdem, sypaným stolem využitím doskočiště většího můstku. Po zvládnutí můstku starší žáci přecházeli na  můstek pod Kozlem. Skokani byli pilní. Pokud byl sníh trénovalo se na můstcích i třikrát týdně a tělocvična se využívala k posílení svalstva a získání výbušnosti odrazu.

Soustřední na startu na věži v lázních pod Zvičinou. Účastníci krajského přeboru žactva 27. 10. 1984Nájezdová věž můstku na Kozlu byla provedena jako ocelová konstrukce. V dolním oblouku byly provedeny dosti náročné zemní práce pásovým traktorem DT díky pochopení JZD. Byla postavena i nová ocelová věž rozhodčích. Bohužel rekonstrukce věže nebyla ideální a tak se musel odrazový stůl prodloužit o 1 metr pomocí prken a kozy, jinak ti menší tak zvaně „bubnovali“.

Odkopaný materiál při rekonstrukci komunikace v Bílé Třemešné byl navážen na dojezd můstku a z něho vytvořen val ve formě toboganu. Ten ulehčoval zastavení skokanům. Terén je stále svažitý až k železniční trati a tím znesnadňoval zastavení. Důkaz o sklonu terénu předvedla lyže skokana, který na dojezdu upadl, vypnula lyže a jela až na násep železniční trati. Shodou okolností projížděl vlak a tak z lyže se staly třísky na zátop. V Bílé Třemešné skákalo několik závodníků , kteří nesměli chybět na žádném závodě. Skokan povoláním truhlář byl nejstarším účastníkem a tak startér na věži mu toleroval tekuté posilnění před každým skokem.

Vichřice zničila můstek pod Kozlem

V sezoně 1985/86 se na můstku skákalo naposledy. Vichřice v roce 1988 kácela stromy a ty poničily věž rozhodčích. Člověk, který neví, kde můstek byl, nic nenajde. Příroda se postarala o zalesnění doskočiště a dojezdu. Nájezdová věž je bez podlahy a je také zarostlá mladými stromy.

Současné využití "malého můstku"

Tak zvaný „malý můstek“ Pod Zvičinou byl líhní skokanů. Pořádali se na něm krajské přebory žactva a to nejen na sněhu ale i na umělé hmotě. Po ukončení činnosti byla umělá hmota zdemontována a přemístěna do Machova, kde ještě dnes působí družstvo skokanů v žákovské a dorostenecké kategorii. Majitelka Hotelu pod Zvičinou nechala v roce 2013 upravit nájezdovou věž, opatřit ji vyhlídkovou plošinou umožňující vyhlídku severovýchodním směrem.

Nutnost stavby můstků po válce

Po záboru pohraničí, s převahou německy mluvících obyvatel, německou říší, přišli lyžaři nejen o Zvičinu ale i o můstky. Jako částečnou náhradu za něj, projektuje arch. Jarolímek můstek v Údolíčku za koupalištěm, který byl postaven na začátku čtyřicátých let. Na začátku padesátých let byl již v žalostném stavu a tak musel být stržen.

František David byl obětavým člověkem, sportovním fandou, věnujícím se mládeži na tenisových kurtech, na fotbalovém hřišti SKDK. Prosadil stavbu nového můstku podle projektu Karla Jarolímka. Stavbu řídil pan František Doležal otec velmi dobrého skokana Zdenka Doležala. Předání do užívání v roce 1952 se zúčastnil údajně dnes již legenda skoku na lyžích Zdenek Remza.

K můstku byla v následujícím roce dovedena elektřina - nadzemní vedení, umožňující osvětlení můstku. Reflektory, kabely a také skokanské lyže byly uloženy se svolením pana Frantla, správce Tyršova koupaliště, v kabinách šaten. Sraz byl vždy na koupališti, reflektory, kabely se naložily na saně a zadní brankou se jelo do údolíčka.

Snímek dokumentující nedostatečnou kontrolu upínání lyží. Skok o délce 64 metrů skončil naštěstí bez úrazu. Padesátá léta 20.stoletíTajné "večerní skákání"

Večerního skákání za umělého osvětlení se zúčastňovalo ze Dvora Králové minimálně dvakrát týdně až deset nadšenců, kteří měli již za sebou závodnickou kariéru. Z těch starších to byl pan Ponikelský (pozdějí vedoucí tkalcovny TIBY Zálabí). Z mladších pak pánové Jaroslav Žižka, (člen širšího reprezentačního družstva), Vl. Kolář, Zdeněk Ponikelský, někdy Zbyněk Horník, (oba bývalí členové ÚDA), Ladislav Kraus, (vedoucí provozu SUS), Zdenek Doležal a další, z těch nejmladších pak elév Karel Raich. Protože manželky byly proti této atrakci, provádělo se uvolňování různými způsoby. Šlo se na pivo, musela se zkontrolovat výroba, šlo se na schůzi. Můstek zanikl výstavbou areálu safari začátkem sedmdesátých let.

Úspěchy místních skokanů

Nejúspěšnějšími skokany po roce 1945 byly reprezentanti ČSR Jaroslav Žižka, Ladislav Kraus, Ladislav Žižka, Zdenek Doležal sdruženáři, členové UDA (Ústředního domu armády) Zbyněk Horník, Zdenek Ponikelský, Zdeněk Voňka. Ladislav Žižka po nástupu na vojenskou službu se dostal do armádního vrcholového střediska a přeorientoval se na biatlon a stal se úspěšným reprezentantem. Druhým úspěšným biatlonistou byl Josef Šourek. L. Kraus a Z. Doležal se zúčastnili závodů o „Tatranský pohár“. Skákalo se na Jarolímkově můstku na Štrbském Plese.

Ze skokanského potěru pod Zvičinou vyrostli úspěšní závodníci. Miroslav Polák v roce 1984 na mistrovství světa juniorů získal bronzovou medaili, v roce 1985 se zúčastnil v Planici závodů v letech na lyžích (168 metrů), stal se mistrem ČSSR. Miroslav Daněk v roce 1968 zvítězil v přeboru ČSR žáků a v roce 1988 se stal mistrem ČSR na můstku P70. Rostislav Kraus byl úspěšným členem reprezentačního družstva sdruženářů. (viz dokument níže).

Uznání ze Střediska vrcholového sportu v Liberci, kde byla věnována zvýšená péče nadějím klasického lyžování. Uznání obdržel Vlastimil Hroneš trenér skokanů TJ Dvůr KrálovéVýběr z řady úspěchů skokanů

1985 Tatranský pohár  – P70 Polák 7., P90 Polák 7. Konečné pořadí světového poháru Polák 26.   

Doskočiště a dojezd můstku pod Kozlem. Záběr z dolní cesty proti svahu –stav 2012Nastalo období, kdy zimy byly bez sněhu, se zvyšujícím věkem zájem o skok opadal, trenéři odešli a tak koncem osmdesátých let bohužel skončila úspěšná éra skoků na lyžích na Královédvorsku.

                     

Sestavil Karel Raich

Použité prameny:

 Petr David, Karel Hampl, Jaroslav Potměšil, Stanislav Slavík, Aleš Suk, Pavel Zelenka: 110 let našeho lyžování Prof. RNDr Karel Martínek, Vlastivědné čtení V/1: Lázně u Mariánské studně pod Zvičinou část I. Prof. RNDr Karel Martínek, Vlastivědné čtení V/2: Lázně u Mariánské studně pod Zvičinou část II. Prof. RNDr Karel Martínek, Vlastivědné čtení V/2: Lázně u Mariánské studně pod Zvičinou část V. Almanach SKDK 1931: 25 let Sportovního klubu, Dvůr Králové n. L. Miroslav Kubát, Krkonoše 6/82: Obrázky z Kroniky zimních sportů Miroslav Kubát, Krkonoše 1/81: O zimách dávno minulých Miroslav Kubát, Krkonoše 3/81: Kouzelná prkénka Miroslav Kubát, Krkonoše 4/81: První čeští lyžaři Miroslav Kubát, Krkonoše 9/81: O skoku Miroslav Kubát, Krkonoše 6/82: Obrázky z Kroniky zimních sportů  - Karel Jarolímek

 Miroslav Kubát, Krkonoše 10/82: Sjezd a slalom Miroslav Kubát, Krkonoše 11/82: Naši lyžaři v cizině Aleš Suk, Krkonoše 1/2015:Všestranná lyžařina ve Dvoře Králové Ladislav Měšťan, Karel Ježek, Pod Zvičinou číslo 5 ročník VIII: Začátky lyžařství na Královédvorsku Pamětní kniha TJ SOKOL Dvůr Králové n. L. – lyžařský odbor (1940-41, 1945-47)  Kronika lyžařského oddílu TJ Dvůr Králové n. L. Naďa Šotolová, Krkonoše 12/82: Na návštěvě u Oldřicha Koláře  Marie Kubátová, Václav Novák, Tucet Krakonošových pobočníků, Sportující stavitel Malá encyklopedie lyžování, Olympia 1987 Noviny královédvorské radnice, ročník IV/4 6. 5. 1998, Čestné občanství a pamětní deska architektu Karlu Jarolímkovi Noviny královédvorské radnice, ročník IV/2 24. 2. 1998, Čestné občanství architektu Karlu Jarolímkovi Pavel Pechoušek, Šumava, čtvrtletník CHKO Šumava, zima 2013 Od šerky (1913) k polyesterovému rounu (2013) Sigmund Ruud Skispor krysser verden, Oslo 1938, Praha 1946 Stopy lyží brázdí Svět SOkA Trutnov Kronika ZO SKDK SOkA Trutnov Královédvorské noviny X/7 18. 2. 1922 SOkA Trutnov Královédvorské noviny XIX/35 12. 9. 1931 SOkA Trutnov Královédvorské pokrokové noviny 1914/2  10. 1. 1914 Ročenka Státního okresního archivu v Trutnově. Rok 2000 Královédvorské noviny XVI/4 1928